﻿
&names=date,name,shortName|
*,"Jagdstaffel 2","Jasta 2"|
1917.03.23,"Jagdstaffel Boelcke","Jasta Boelcke"|

&descriptions=date,text|*,"Jasta 2 (známá také jako Jasta Boelcke) patřila k nejznámějším německým stíhacím jednotkám Luftstreitkräfte za první světové války. Založil ji významný letecký taktik Oswald Boelcke a jejími řadami prošlo několik letců, kteří později dosáhli významných kariér.
Jasta 2 byla vytvořena 10. srpna 1916 v Bertincourtu. Jako jedna z vůbec prvních Jast neměla žádnou mateřskou jednotku, a proto do ní nebyl hromadně převeden personál z již existujících Staffeln. Jednotka byla přidělena k německé 1. armádě a od počátku se počítalo s tím, že jejím velitelem bude Hauptmann Oswald Boelcke. Ten dostal rozkaz vrátit se z inspekční cesty po jihovýchodních bojištích války a převzít velení; na západní frontu dorazil ještě téhož měsíce.
Po smrti Maxe Immelmanna nařídil Kaiser Wilhelm II Boelckemu na měsíc zákaz bojových letů, aby Německo krátce po Immelmannovi nepřišlo i o něj. Boelcke se stal pro německou veřejnost natolik významným hrdinou a zároveň takovou autoritou v leteckém boji, že jej nebylo možné zbytečně riskovat. Když dostal na výběr mezi kancelářskou funkcí a cestou na Blízký východ, sestřelil 27. června nad Douaumontem Nieuport a poté se hlásil na velitelství. Byl pověřen předáváním svých zkušeností vedení německého vojenského letectva. Německé letectvo se v polovině roku 1916 reorganizovalo na Luftstreitkräfte a tato reorganizace byla inspirována Boelckem. V této době také sepsal svá Dicta. Zároveň předložil své názory na vytvoření stíhacího letectva a organizaci stíhacích perutí.
Boelcke byl vyslán na cestu po Balkáně. Přes Rakousko odjel do Turecka a při návratu navštívil Bulharsko a ruskou frontu. Když byl u Wilhelma v Kovelu, obdržel telegram od velitele německého letectva, Feldflugchefa (náčelníka štábu letectva) Oberstleutnanta Hermanna von der Lieth-Thomsena, který jej pověřil vytvořením, organizací a velením královské pruské Jagdstaffel 2. Dostal svolení vybrat si pro novou stíhací peruť vlastní piloty. Mezi jeho první volby po návratu patřili Manfred von Richthofen, Erwin Böhme a Hans Reimann.
Boelcke byl velitelem Jasta 2 jmenován 30. srpna 1916. Jednotka využila prázdné budovy ve Veluském lese, které předtím opustila FFA 32. K 27. srpnu měla vznikající Jasta ve stavu tři důstojníky a 64 mužů ostatních hodností, ale žádný letoun.
První letouny dorazily 1. září: dva Fokkery D.III a jeden Albatros D.I. Do 8. září měla jednotka osm pilotů, mezi nimi Manfreda von Richthofena a Erwina Böhmeho. O tři dny později si Böhme poznamenal, že usiluje o povolení používat svůj vyřazený Halberstadt, protože Boelcke měl Fokker; v té době měla peruť zřejmě čtyři letouny. Dne 16. září obdržela Boelckeho nová peruť pět nových Albatrosů D.I pro piloty a vylepšený Albatros D.II pro Staffelführera. Boelcke nové stroje okamžitě nasadil při vůbec prvním koordinovaném pokusu stíhací jednotky získat místní vzdušnou převahu. Dne 16. září ve 13:00 odstartoval Boelcke s pěti piloty a zachytili britský bombardovací nálet na železniční stanici Marcoing. Boelcke zůstal stranou, zatímco jeho pět nováčků napadlo britskou formaci 14 letounů, rozbilo ji a dva stroje sestřelilo. Sám Boelcke přidal další vítězství. Téhož večera byla opuštěna jedna tradice německé armády a vznikl nový zvyk německého letectva, když byli příslušníci mužstva pozváni do společenského střediska Jasty.
Během svého prvního měsíce u Jasta 2, v září 1916, Boelcke sestřelil deset letounů Royal Flying Corps. Ráno létal na samostatné mise a odpoledne se vracel ke svým „mláďatům“, která cvičil. Na rozdíl od jeho vlastního volného stylu však jeho piloti při výcviku vždy létali v disciplinovaných formacích a Boelcke s nimi opakovaně procvičoval svou taktiku. Patřila k ní jeho proslulá pravidla boje, označovaná jako „Boelckeho Dicta“, první systematický rozbor vzdušného boje, jehož zásady zůstaly použitelné i za druhé světové války. Boelcke svůj přístup nejlépe vyjádřil vlastními slovy: „Všechno závisí na tom, abychom při vstupu Staffel do boje drželi pohromadě. Nezáleží na tom, kdo skutečně dosáhne vítězství, pokud zvítězí Staffel.“ Tuto doktrínu nehlásal jen svým „mláďatům“, ale šířil ji po celých Luftstreitkräfte. O svých myšlenkách psal, zakresloval je a osobně je předával na dalších letištích. Jasta 2 se tak stala kolébkou taktiky stíhacího letectva.
Boelcke zahynul 28. října 1916. Na jeho místo byl jmenován Oblt. Stefan Kirmaier, který měl deset vlastních vítězství. Jeho velení však trvalo krátce: 22. listopadu zahynul po boji s letci No. 24 Squadron. O týden později přišel z Jasta 29 Hpt. Franz Walz. Dne 17. prosince byla Jasta 2 na počest svého bývalého velitele přejmenována na Jasta Boelcke.
Stého nároku na vítězství dosáhla jednotka v únoru 1917. Dne 14. března se přesunula do Eswars a krátce nato dorazila do Pronville. Walz odešel v červnu 1917 k Jasta 34 a novým velitelem se stal Lt. Fritz Otto Bernert z Jasta 6.
V únoru 1918 se Jasta 2 stala součástí nově vytvořené Jagdgeschwader 3 pod velením Bruna Loerzera.
Jagdstaffel 2 se stala druhou nejúspěšnější německou stíhací jednotkou podle počtu vítězství, hned za Jasta 11. Válku zakončila s 25 esy mezi bývalými i tehdejšími příslušníky, celkem 336 vítězstvími a seznamem pouhých 44 ztrát: 31 padlých, devět zraněných, dva váleční zajatci a dva mrtví při nehodách.
Označení Jasta 2 obvykle tvořily černobílé vodorovné ocasní a výškové plochy, nahoře i dole – jedna strana černá a druhá bílá."|
